Historie Svinošic

První zmínka o Svinošicích je z roku 1210 (Swinositse), kdy tento malý statek měl náležet Zábrdovickému klášteru. Listina, v níž je zmínka o Svinošicích není však spolehlivá.

Vladykové, kteří žili ve Svinošicích od roku 1349 (in Swynoschicz) byli many pánů Černohorských z Boskovic a byli povinni v případě vojenské potřeby být k dispozici s jedním koněm a jedním samostřílem. O jednom ze svinošských vladyků, Všeborovi ze Svinošic, lze k roku 1410 soudit, že byl loupeživý rytíř, a proto ho pan Vaňek Černohorský z Boskovic vyhnal.

V obci bývala středověká tvrz připomínaná v letech 1373–1437 a zaniklá někdy v druhé polovině 15.století. Stávala zřejmě v prostoru někdejšího panského dvora součástí Svinošic byla obec Němčice, která později zanikla. V letech 1347–1509 patřil statek postupně vladykům ze Svinošic, z Klečan, z Rájce, z Ozřetína a poslední majitel Jan z Hrochova prodal statek s již pustými Němčicemi městu Brnu, které tento malý statek připojilo k panství Kuřím. V lese pod vrchy Maňová a Spálená skála, asi 1,5 km od obce stávala ves Srnávka která zanikla v 15 století. V 16. století řádil v okolí mor a za třicetileté války Švédové vypalovali domy, ožebračovali lid o jídlo a dobytek. Dvůr byl během této války pustý až do roku 1670.

Po válce bylo ve Svinošicích jen 13 domů, z toho 4 pusté. Roku 1728 se rozšiřuje svinošický dvůr a v roce 1740 se Svinošicemi přehnala větrná smršť, která zničila dřevěný kříž. Od roku 1773 odvádí Svinošice jako desátek Lipůvské faře dřevo a seno. Do té doby Svinošice desátek neodváděli, zabrala jej vrchnost. V roce 1784 byl Dvůr rozdělen a prodán mezi jedenáct přistěhovalců z Čech z okolí Litomyšle, proto se obyvatelům přezdívalo Češi. V letech 1805–1806 se ve Svinošicích zdržovali francouzští vojáci. V roce 1851 vypukla ve Svinošicích cholera, během 14 dnů zemřelo 17 osob. Pan Josef Nečas dal roku 1853 postavit železný kříž u cesty na Lipůvku a roku 1863 dal postavit kříž na cestě k Vranovu pan Vlček. Další, litinový kříž si postavili Svinošičtí u kapličky roku 1871 a na Kopaninách vyměnili starý za nový, dřevěný, roku 1881. Na cestě k Vranovu dali také postavit kříž manželé Zárubovi.

V letech 1787–1907 dodávali Svinošičtí občané naturálie Lipůvskému rektoru. Ve Svinošicích nedávali ani obilí, ani chleba. Ve „Starých Svinošicích“ 12 usedlíků dodávalo po 7 krejcarech, celkem 1 zl. 2 kr. V „Nových Svinošicích“ 13 usedlíků dávalo po 6 krejcarech, tedy 1 zl. 18 kr. Dále dostával od sedláků ve Svinošicích po 1/32 měřici hrachu, u domkářů a familiantů ve Svinošicích bylo množství hrachu dobrovolné.

Obec se skládá ze tří částí, vlastní Svinošice, Vyhnálov a Dvůr. Svinošice s Vyhnálovem jsou vedeny jako Svinošice „Staré“ a Dvůr pak jako Svinošice „Nové“.
V roce 1889 byla postavená v obci jednotřídní obecná škola. Prvním zprávcem školy byl jmenován František Pařízek. Vyučovat se začalo 14. října 1889. Vysvěcení nové obecné školy se uskutečnilo až 8. června 1890.

V roce 1892 byla také vysvěcena zvonička, která stála v obci již od roku 1876. Ze školních kronik se rovněž můžeme dovědět kteří občané byli za první světové války odvedeni na frontu. Z války se nevrátilo dvanáct občanů Svinošic. Na návsi byl postaven pomník obětem první světové války, později doplněn i o oběti války druhé. 

Obec rovněž žila bohatým kulturním životem, ať již to byly krojované hody, ostatky, dožínky, nebo plesy a tancovačky. Ve Svinošicích byl rovněž založen ochotnický divadelní soubor „Havlíček“. Středem kulturního dění v obci byla místní škola. V roce 1926 byl založen hasičský sbor, a ještě téhož roku byla zakoupena nová ruční stříkačka. V roce 1930 založila Místní jednota republikánského dorostu sad, který po úpravách a zřízení pomníku T.G. Masarykovi, byl pojmenován Masarykův sad. Sad se nacházel na stráni za školou.
Za druhé světové války byla výuka ve škole silně poznamenaná říšskou myšlenkou, tak jako všude jinde. Hlavním předmětem byla němčina, zákaz vyučování dějepisu a dějin literatury. Ze zeměpisu se vyučovalo pouze území německé říše.

Dne 28. listopadu 1941 byl gestapem zatčen řídící obecné školy pan Bohumil Vařílek. Byl uvězněn za odbojovou činnost v Kounicových kolejích v Brně a potom převezen do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku, kde byl dne 24. dubna 1942 umučen. Po válce byl Pan B. Vařílek jmenován čestným občanem a do přední stěny školy byla zasazena pamětní deska.

Když se v roce 1945 blížila fronta, školu obsadili němečtí vojáci. Obsazení trvalo od 19. dubna do 8. května. Pak nastal ústup Němců od Blanska směrem k Tišnovu.

O šesté hodině vjela do obce Rudá armáda. Nepřetržitý proud vojáků projížděl několik dní.

Tak jako všude jinde i v naší malé obci znamenal rok 1948 zvrat v životě většiny lidí. Politické změny byly přijímány různě. Naše obec dlouho odolávala snahám o kolektivizaci zemědělství a založení JZD. Nakonec se ve Svinošicích zakládá družstvo až v roce 1957. Pozdějších letech bylo u nás družstvo zrušeno a převedeno do JZD Lipůvka.

V roce 1959 obec brigádně postavila koupaliště u „Mrchoviska“ a rovněž byla dostavena hasičská zbrojnice. V roce 1963 skončila svou činnost obecní jednotřídní škola a děti ze Svinošic začaly docházet do nové devítileté školy v Lipůvce. Budova bývalé školy byla později přestavěna na kulturní dům. V roce 1972 byly zbořeny staré mlaty a na jejich místě postaveno hřiště, které bylo v podstatě dokončeno až v současnosti. Obec se v sedmdesátých letech rovněž dočkala nového obchodu se smíšeným zbožím, vyasfaltovaly se cesty a v celé obci se vybudovala kanalizace. V létech osmdesátých přibyl vodovod a později i telefonní rozvod.

Po roce 1989 se demokratizační proces nevyhnul ani naší vesnici. I u nás se objevily různé podnikatelské aktivity. Některé více, některé méně úspěšné a některé i neúspěšné. Začátkem nového tisíciletí se začala obec rozrůstat, je velký zájem o stavební parcely i o neobydlené domy.