symboly obce

symboly obce

menu

úvodní stránka
základní informace
zastupitelstvo
historie
současnost
zajímavosti
kronika
služby
informace
užitečné odkazy
projekty
fotogalerie
obecník
mateřská škola
Království Komety
registr oznámení
napište nám
autor stránek

Království Komety

knihovna

Minikopaná 2008




ze starých kronik


Stavba jednotřídní školy ve Svinošicích - 1889
Léta Páně 1889 za slavného panování J.V. císaře našeho Františka Josefa I., za času horlivého předsedy c.k. okresní školní rady Dr. Heřmana barona Pillerstorffa a milovaného inspektora, veledůstojného p. kons. rady P. Aloise Hrudičky dostavena horlivou snahou občanstva zdejšího jednotřídní obecná škola ve Svinošicích.

O stavbu s nevšedním zápalem a nezištností pečoval slovutný obecní výbor obce Svinošic, o jehož lásce ke škole a pokroku vydávejtež potomkům svědectví a příklad jeho jména. Byliť dehdá: Starosta - Jan Záruba, rolník č. 18., Antonín Fikes, Vyskočil Josef, Bartoš František, Víšek Josef, Kovář Josef, Nečas Prokop.
Práce v budově školní ukončeny dne 1.října 1889, načež dne 4.října t.r. prohlédnuta budova školní sl. komisí vyslanou od c.k. okresní školní rady. Komisionelní schválení školy té vykonáno dne 9. října t.r., načež dne 14.října po slavných službách Božích poprvé se vyučovalo. K vyučování tomu ustanoven provizorně podučitel Josef Slabý. Po krátkém čase přikročeno k volbě místní školní rady. Bylať takto ustanovena a schválena: Předseda - Josef Fikes, místopředseda - Josef Vyskočil, Dp. p. Valentin Hein, farář z Lipůvky, František Dvořák, revírník, Josef Slabý, Jan Záruba.

Podnětem ku myšlence vystavěti ve Svinošicích samostatnou školu byla jednak obava před stavbou nové, tří třídní školy v Lipůvce ( kamž dříve Svinošice přiškoleny byly ), jednak velmi špatná a dosti vzdálená cesta do Lipůvky.
Žádosti, která o zřízení nové školy ve Svinošicích podána, vyhověno vysokou c. a k. zemskou školní radou v sezení konaném dne 8. srpna 1887. Avšak s přípravami ku stavbě nezapočato ihned, protože městská rada brněnská proti tomuto povolení rekurs podala. Tím se celá věc o 1 a 1/2 roku opozdila. Rekurs onen byl však zamítnut a mohlo se tudíž začíti s přípravami ku stavbě.

Nejprve dostavila se dne 2. března 1889 komise ku zhlédnutí stavebního místa. 
Členové její byli: Pan c.k. okresní komisař Procházka, p.c.k. okr. školdozorce 
Alois Hrudička, p.c.k.stavitelský adjunkt Karásek, pan stavitel Hemzal z Králova Pole a obecní zastupitelstvo.

Stavební místo pro budovu školní vyhlédnuté také schváleno. Obsahovalo část obecního pozemku ( pastviska ) na němž stála tak zvaná "boží muka" a přikoupené pole parcela číslo 129 za obnos 160 zl.v.č. Po schválení stavebního místa zhotovil p. stavitel Hemzal plán pro budovu školní. Protože se musela ku docílení většího místa odkopati značná část břehu za školou, započato již s prací tou dne 1.dubna 1889 a do 13.dubna byla odkopávka hotova. Práci tu konali obyvatelé Svinošičtí sami.

Dne 15. května 1889 dostavila se druhá komise, aby zhotovený plán schválila a novou stavbu vyměřila. Sestávala s pánů: c.k. komis. Procházky, c.k. inžen. Karáska, stavitele Hemzala a z několika zástupců obce.Na to započato s dovozem potřebného materiálu. Obec dodala sama: cihly, kámen, písek a vápno. Ku vykonání ostatních prací konána dražba dne 10. června odpoledne. K ní sešel se dosti četný zástup dražitelů.

Základy ku nové budově začaly se kopati dne 1. července a dne 3. července položen již základní kámen. Se stavbou pokračováno dosti rychle, neboť dne 31. července dávali tesaři trámy na zdi a dne 3. srpna byla celá vazba hotová. Potom pokračováno v pracech až do 4. října, kdy se dostavila kolaudační komise skládající se z pánů: c.k. okres. komisaře Pulpana, c.k.zdravot. rady Volfa, c.k. inženýra. Stavba, ačkoli ještě nebyla docela hotová, uznána za správně provedenou.

Protože ale zdi ještě docela syrové byly ( neboť častými dešti při stavbě se dostavujícími také hodně namokly ),nařídil zdravotní rada, aby se v učírně, než se vyučovati začne, aspoň 14 dní pořád při otevřených oknech topilo, nařízení tomu také od představu obce vyhověno. Nová školní budova se toho roku nesvětila. Učitel František Pařízek navrhl totiž občanům, aby svěcení tak krásné a důležité budovy odloženo bylo na krásnou dobu jarní. Návrh ten od občanů přijat.

Jelikož občané chtěli, aby se ještě toho roku v nové škole vyučovalo, žádali o prodloužení prázdnin hlavních a o dosazení nějakého učitele. Oběma žádostem vyhověno. Za prozatímního správce školy dosazen sem podučitel ze Žďárce 
p. Josef Slabý ( rodem z Komárova u Brna ), který počal dnem 14.října 1889 vyučovati a působil zde až do 26. února 1890.

Prvním definitivním správcem školy jmenován vys. c.k. zem. školním radou dekretem ze dne 24.února 1890 číslo 1651 pan František Pařízek, podučitel a prozatímní správce dvou třídní školy v Lipůvce, narozen dne 8.ledna 1861 v Osykách na Moravě. Nově jmenovaný správce školy přistěhoval se sem dne 27.února 1890 a přijat jak od občanů, tak i od dítek způsobem okázalým. Představenstvo obce, místní školní rada jakož i školní dítky přišli totiž ráno řečeného dne na služby boží do Lipůvky. 

Po ukončení jich veden jest nový učitel za průvodu hudby z Lipůvky až do školy svinošické. Za tento projev lásky poděkoval všem přítomným pan správce školy a připojil přání aby taková úcta a láska i nadále ku škole i k učitelům zachována byla. Dne 28.února a 1.března t.r. nevyučováno, protože učírna i byt učitelův náležitě vyčištěny býti musely. Nový učitel František Pařízek začal poprvé vyučovati v pondělí dne 3.března 1890. Počet žáků obnášel ve školním roce 1889/1890 32 chlapců a 31 děvčat, dohromady 63 žáků.

Návrh učitele F. Pařízka dříve již uvedený, totiž aby se svěcení školní budovy odložilo až na jaro roku 1890, uskutečněn dne 8.června 1890.Ku svěcení školy konány přípravy jak od představenstva obce, tak od správy školy. Představ obce zakoupil látku na dva velké prapory, postaral se o hudbu z Lipůvky, pozval ku svěcení pana c.k. okresního hejtmana Prokeše, p.c.k.okresního školdozorce A. Hrdličky, městskou radu brněnskou, velkostatek v Rájci a jiných více. Pro občany a školní mládež zaopatřen pokrm a nápoj.

Správce školy obstaral zase zhotovení velkých praporů a také 20 malých praporků, okrášlil pomocí mládenců a panen přiměřeně školní budovu vnitř i zvenku. Avšak jakkoli slavnosti této mnoho péče věnováno, nevydařila se bohužel tak, jak vlastně býti měla. Neboť samo nebe nepřálo jí pohody. Již časně ráno dne 8.června 1890 bylo celé nebe černými mraky zahaleno, studený vítr foukal a po sedmé hodině dalo se do deště a pršelo náležitě až do třetí hodiny odpoledne. Potom se znenáhla vyjasnilo a bylo pěkně až do večera. Toť byla hlavní příčina neskvělého výsledku slavnosti.

Samo sebou se rozumí že z pozvaných hostí ani blízkých ani dalekých se nikdo nedostavil. Zamýšlený průvod s hudbou do Lipůvky i zpět odpadl a důstojný pan farář, konsistor.rada a čestný člen zdejší obce, Valentin Hain, dovežen ke čtvrté hodině, aby výkony církevními posvětil novou budovu školní i nový kříž. Vřele milovaný důstojný pan farář uvítán správcem školy, zastupitelstvem obce, místní školní radou a školními dětmi a veden pak za zvuků hudby a střelby z hmoždířů do školní budovy. Zde shromáždil se také zástup lidí ze Svinošic a něco z Lipůvky.
Ve školní světnici měl důstojný pan farář krátkou řeč ku shromážděným a po něm pronesl příhodnou delší slavnostní řeč pan správce F.Pařízek zakončil ji provoláním Jeho Veličenstvu císaři a králi Františku Josefu I.třikrát "sláva". Hudba zahrála první slohu národní hymny a stříleno. Žákyně Malá Matylda přednesla pak přiměřenou slavnostní báseň, po jejímž ukončení posvěcen kříž a na to budova školní. Po církevních obřadech vedeny školní dítky za průvodu hudby ku starostovi Janu Zárubovi, kdež poděleny pokrmem a nápojem. Zastupitelstvo obce, místní školní rada, důstojný pan farář a někteří hosté z Lipůvky pohoštěni ve škole. Tím slavnost ukončena.

Za osm dní na to tj.dne 16.června 1890 odbývána na zdejší škole první zkouška z náboženství. Veledůstojný pan děkan z Kuříma F. Mlčoch přijel s důstojným panem farářem V.Hainem do školy. Po skončení zkoušky pochválil pan děkan žáky a povzbuzoval je ještě ku větší pilnosti v příštím školním roce, kdy sám milostivý pan biskup F.S.Bauer zdejší farnost navštíviti míní.

Dne 20.srpna 1890 navštívena zdejší obec hroznou bouří, která zde mnoho škod na domech i v zahradách způsobila. I školní budova při této bouři neušetřena. Komín první od Lipůvky svalen, prorazil kus střechy a část ho spadla na půdu, ostatek svezl se po trámě do zahrady a přetrhl rýnu. Se střechy na budově školní odneseno množství křidlice a daleko větrem zaneseno. Tím byla značná část střechy nepokrytá a zůstala takto poškozená celý týden, což mělo za následek, že zdi na několika místech řádně namokly a podlaha ve všech místnostech kromě učírny buď více nebo méně naskrz promokla ano v bytě učitelově i v kabinetě voda ze stropu kapala. Neboť lilo do takto otevřené budovy dne 26.srpna celý den, ano i před tím dnem několikrát pršelo.

Také střecha na drvárně silně poškozena a odneseno z ní téměř polovic křidlice. Několik tabul v okně rozbito. Oprava porouchané střechy svěřena pokrývači Maškovi z Králova Pole u Brna. Jmenovaný musel celou střechu znova krýti, spotřebovalť na opravu střech 3 100 křidlice a 100 korýtek. Svalený komín opět postaven, avšak o něco nižší. Úhrnné vydání na opravu poškozené budovy a drvárny činilo skoro půldruhého sta zlatých.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Svěcení kapličky - 1892
Na jaře 1892 vyzval správce školy obecní představenstvo, aby dalo zvoničku jež v obci již od roku 1876 stála, ale posvěcena nebyla a v nepořádku se nacházela, opraviti a posvětiti a aby zakoupen byl taky nějaký obraz do vnitřku. Obecní představ skutečně se věci té uchopil, postaral se o opravu vnitřní i venkovní a povolil obnos na zakoupení obrazu. Zároveň požádán také veledůstojný pan farář V.Hain, aby zvoničku, jakož i obraz Panny Marie posvětil. Zakoupení obrazu svěřeno panu učitelovi, stál 16 zlatých. Avšak působením předešlého získáni ještě někteří dobrodinci, kteří obrazy a jiné věci do zvoničky darovali. Byli to: pan A. Laschmann revírník z Vérazů, který daroval obraz sv.Josefa a sv.Antonína, dále manželé Nečasovi z čísla 12.koupili obraz sv.Floriána a malý křížek v kapli zakoupila paní A.Skoupá. Od obce zakoupeny potom ještě dva mosazné svícny. Svěcení naznačených předmětů ustanoveno na pondělí svatodušní dne 10.června a také v ten den vykonáno. Obec poslala po odpoledních službách božích povoz pro pana faráře. Občané, školní dítky jakož i dosti cizích lidí očekávali jej u školy a když přijel, veden jest v průvodu s hudbou od školy ku zvoničce. Zde krátce vyložil shromážděným význam onoho svěcení a napomenul obyvatele,aby vždy všecko v pořádku drželi a uctivě se k posvěceným věcem chovali. Potom vykonáno svěcení, po něm zazpíváno s hudbou „Bože chválíme Tebe“ a „Raduj se nebes královno“, a tím svěcení skončeno. Ve vysvěcené zvonici zavedl pak správce školy v neděli a ve svátek modlení, kteréhož se obyvatelé hojně zúčastňovali.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kronika válečná
V srpnu vypukla evropská či světová válka. Podnětem byl atentát sarajevský a jeho následky. 1 srpna byla vyhlášena všeobecná mobilizace, 2 srpna nastupovali vojíni ku svým plukům. V září následovala druhá výzva, dle níž nastoupili vojíni ve věku od 36 do 42 let, pak následovaly domobrany, došlo i na padesátileté. 

Ku činné vojenské službě byli povoláni při všeobecné mobilizaci roku 1914 vojáci na dovolené jsoucí, pak vojáci domobranci do 42 let věku. Následujícího roku byly přehlídky domobranců, pak opětné přehlídky, přehlídky ročníků mladších od 18 let počínaje a konečně přehlídky ročníků od 42 do 50 let věku. Roku 1916 byly přehlídky dosáhnuvších 18 rok věku a po těch opětné přehlídky domobranců všech do 50 let stáří. 

Ku činné vojenské službě byly povoláni roku 1914 (seřazeni dle domovních čísel):Vyskočil Bedřich č.3, Kovář Josef č.5, Svánovský Jan č.6, Hedl František č.8, Charvát František č.9, Buchta Vít č.11, Dobišar Václav č.15 (sloužil ještě u vojska), Dobišar Josef č.15, Záruba Josef č.18, Štěpánek Stanislav č.24, Beneš Jakub č.32, Dobišar Josef č. 33, Vyskočil Jan č.35, Vyskočil Václav č.37, Nečas Josef č.40, Antonovič Josef č.41, Bábor Josef č.42, Antonovič Englbert č.49, Antonovič Jan č.49, Fikes Josef č. 50, Kovář Jan č.51, Svánovský Josef č.56, Nečas Teodor č.59, Škarohlíd Václav č.60, Svánovský Jan č.66.

Roku 1915: Polanský František č.1, Polanský Josef č.1, Charvát Eduard č.9, Sedlák Metoděj č.10, Buchta Jan č.11, Dobišar František č.15, Vlček Josef č.17, Šplíchal Martin č.22, Žďára Josef č.28, Vyskočil Antonín č.35, Antonovič Josef č.38, Vyskočil František č.37, Antonovič Klement č.38, Antonovič Adolf č.41, Kolář Petr č.52, Navrátil Tomáš č.52, Rytíř Jan č.55, Šíbl František č.58, Nečas August č.59, Nečas Alois č.65, Nečas Jan č.65, Rytíř Josef č.67, Rytíř Bedřich č.67.

Roku 1916: Charvát Jan č.4, Charvát Josef č.9, Sedlák František č.10, 
Nečas Josef č.16, Beneš František č.32, Fiala Josef ml. č.29, Alexa Jan č.35, 
Antonovič Eduard č.38. 

Na práce k účelům vojenským byli povoláni roku 1915: Ondroušek Josef č.31 a Nečas Arnošt č.48. ( jména vojínů, kteří byli žáky zdejší školy, jsou podtržena ). 

Mimo uvedené ve školním roku 1914/1915 zemřeli ve vojenské nemocnici Charvát Eduard na zranění 3 září 1915 a Charvát Karel 14 května 1916 nemocí ve vojenské nemocnici na Žižkově. Vyskočil Jan padl na bojišti 17.června 1916.

Rodiny mobilizovaných dostávaly od státu příspěvky na výživu. Počátkem 
roku 1915 byly zavedeny chlebové lístky. Ve Svinošicích zásobování moukou rodin nemajících pozemků mělo na starosti představenstvo obce až do září 1915, pak byly také zavedeny lístky chlebové ( chlebenky ). Chleba však k dostání nebylo, jen mouka v krámě na lístky se prodávala. Lístek opravňoval ke koupi 1,40kg mouky pro jednu osobu na týden. Později dáváno na lístek jen 1kg mouky, ba i méně. Ti, kteří měli své zásoby a nebyli odkázáni na lístky, netrpěli nedostatku, dali si semlíti kolik potřebovali. Mouka na lístky byla časem bídné jakosti, neb bylo lze dostati jen mouku ječmennou a kukuřičnou. Žitné a pšeničné mouky často se nedostávalo, přede žněmi vůbec nebyla k dostání. Mouka pšeničná č.0 se prodávala 1kg za 76h, č.1 1kg za 65h, žitná 48h, ječmenná 48h, kukuřičná 82h. To však dlouho netrvalo, nastoupila válečná mouka na vaření 1kg za 82h a č.2 za 65h. Maso hovězí stouplo z 1,4K za 1kg na 4K, pak na 6K, konečně na 8K, 1kg sádla prodáván za 14K, másla za 10K. I jiné věci denní potřeby stoply patero ba i desatero násobně v ceně, jako kupříkladu mýdlo. 

Školní děti sbírali v obci kovy, jako měď, mosaz, cín, sebrali jen 2,1kg mosaze a něco cínu, což bylo svému účelu ku válečným potřebám odvedeno. Nádoby a nářadí měděné neb mosazné byly odvedeny, byly však majetníkům zaplaceny.

Dne 22 listopadu došla zvěst, že Jeho Veličenstvo císař František Josef I. zemřel dne 21 listopadu v Schonbrumně po krátké nemoci ( ve věku 86 let 3 měsíců a 3 dní ). Zádušní mše svatá za Jeho Veličenstvo byla sloužena dne 2 prosince ve chrámu Páně v Lipůvce. 


V druhé polovici roku 1916 byli povoláni k činné službě vojenské Baumann Josef, lesní správce, Rytíř Jan č.55 a Kotouček Eduard, Baumann Josef a Rytíř Jan byli roku následujícího na neurčitou dovolenou z vojny propuštěni. 

Na počátku roku 1917 byli přehlídky vojenské mladíkův osmnáctiletých a opětné přehlídky ročníků starších. Ku vojenské službě povoláni jen mladíci Bartoš Ferdinand č.19 a Nečas Antonín z č.65. 

Ve válce padli: Josef Antonovič č.38, mladík 22 let starý, dne 28 července 1916 a jeho osmnáctiletý bratr Eduard Antonovič dne 1 dubna 1917.

Aprovizace. Ku lístkům na mouku ( moučenkám ) přidružily se v roku 1916 lístky na cukr ( cukřenky ), na kávu ( kávěnky ) a na máslo ( máslenky a tučenky ). Máslenky brzy zanikly. Lístky na kávu a cukr brali všichni občané, tučenky jen asi tři rodiny, byly však málo platny, neboť na ně tuku v obci nebylo lze koupiti a v jiné obci platnosti neměly. Kdo neměl svého tuku, upadl lichvě v šanc. Lístek na cukr pro jednu osobu zněl na 1kg cukru na měsíc, v roce 1917 už jen na 3/4kg. Kávy k dostání už nebylo, leda pod rukou hodně draho. Lístky na mouku zněly na 1kg 40dkg na osobu a týden, ale dáváno bylo jen 1kg na osobu a týden. Zle se vedlo těm, kdo byli odkázáni na lístky, nejen že málo dostávali, nýbrž bylo se jim spokojiti se špatnou moukou a drahou. 

V roku 1916 byla úroda polní státem zabavena, rolník směl své zboží prodávati jen obilnímu ústavu. Ceny zboží byly stanoveny a to 1q pšenice za 38K, žita za 36K, 1q ječmene za 34-36K, ovsa za 34K. Rozmohla se však lichva, potajmo se zboží prodávalo za veliké ceny, například 1q pšenice za 80K i více. Bylo to sice zakázáno, ale dělo se to. Rolníci směli své zboží mléti ve mlýně jen na povolení, ale i tu se stávaly přestupky, mleto bylo bez povolení. Mouka na lístky zůstávala v ceně jako předešlý rok, bílé mouky bylo však málo. Tak zvaná mouka chlebová byla na jaře a počátkem léta bídné jakosti, pak už chlebové mouky nebylo, jen ječmenná, černá pšeničná a kukuřičná mouka byla k dostání. Rolníci však měli pěkný chléb, lepší než v míru. Bylo nařízeno mléti na 80%, ale nedělo se to. Maso hovězí zůstávalo ve stejné ceně, v roku 1917 kleslo na 6K za 1kg, zato sádlo a máslo stouplo z 10K na 12, 14, 16, 18 až 20K za 1kg. Mléko rovněž stoupalo. V srpnu 1916 byl 1l za 28h, v září za 32h, v lednu 1917 za 36h, v březnu za 40h. Prodáván však též l mléka za 50 a 60h, ba i za 1K. Velká lichva panovala ve všem. Koncem února a začátkem března konali se soupisy obilních zásob, rolníci však mnoho ukryli. 

V roku 1918 po přehlídkách rukovali v březnu z mladíků osmnáctiletých Jan Antonín a František Víšek, Emerich Bartoš dostal dovolenou a nerukoval. Na italském bojišti padl desátník Josef Bábor, ženatý domkář 43 let starý, dne 11 května 1918.

Z ruského zajetí se vrátili: Jan Aleksa, Bedřich Rytíř, Jan Buchta, Klement Antonovič a Jakub Beneš. Po dvouměsíční dovolené opět nastoupili k vojsku. Na práce v lese byli propuštěni z vojny: Eduard Kotouček a Jan Charvát. Josef Fikes byl trvale z vojny propuštěn. 

Aprovizace. Mimo lístky minulého roku zmíněné byly lístky na mýdlo, konečně i na tabák. Kávěnky vlastně přestaly, poněvadž kávy nebylo. V užívání je káva žitná, kterou si lidé sami připravují. Drahota ve všem stoupla do míry úžasné. 1kg hovězího masa je za 10K, jiné maso se neprodává, 1kg sádla 100K ( není k dostání ), 1kg másla za 60-80K, 1l mléka za 1K-1K 60h. Nové brambory se prodávají po 1K 40h – 2K. Mouka na lístky bývala ponejvíce špatné jakosti, přede žněmi mouky na lístky už nebylo. Byla už jen kukuřičná krupice, 1kg po 1K20h. Při nedostatku potravin stoupala lichva měrou úžasnou, za 1q žita žádáno 600-800K, pšenice ceněna ještě výše. Látky na oděv nejsou k dostání, leda za potraviny. Lze-li koupiti, tož za ceny báječné. Rolníci nouze netrpí, mají potraviny doma a za potraviny dostanou i ostatní, čehož v domácnosti potřebují. Nejhůře se mají lidé odkázaní na služné, žijí v nouzi a nedostatku, na venkově je to učitel.

Dne 28 října byla prohlášena Československá republika. Císařství rakousko – uherské zaniklo.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výuka na škole za války

1941 - 1942

Školní rok 1941/1942 začal dnem 1.září 1941. Zapsáno bylo 51 žáků: 27 chlapců 
a 24 děvčat. Z nich do první třídy 7 chlapců a 5 děvčat. Vyučuje se v jedné třídě. 11.září 1941 výnosem zemské školní rady v Brně č. 48020 je povolena zatímní třída postupná pro školní rok 1941-1942, vyučuje však řídící učitel Bohumil Vařílek dále sám, protože je nedostatek učitelských sil.
Dne 27.listopadu je řídící učitel B.Vařílek zatčen a místo něho je ustanoven výpomocně řídícím učitelem Bohumil Pospíšil, definitivní učitel ze Všechovic, který do té doby vyučoval na měšťanské škole v Olešnici na Moravě a na Vlastní žádost byl přeložen na Tišnovsko. Od 1.prosince je ustanovena na zdejší škole výpomocná učitelka Milada Prášková z Lipůvky, která do té doby vyučovala na Lipůvce výpomocně ženským ručním prácím. Tímto dnem se rozděluje třída ve dvě: I. a II. Vyučování je polodenní, střídavé, protože je pouze jedna místnost.
Vzhledem k zatemňovacím opatřením stanovilo ministerstvo školství a národní osvěty, aby začátek vyučování byl v době od 8.prosince do konce I.pololetí šk.roku 
1941-1942 přeložen na 8:30 hod. Vánoční prázdniny trvaly od pondělí 22.prosince 
do soboty 17.ledna 1942. V prodloužených vánočních prázdninách byly žákům zadávány 1x týdně opakovací domácí úkoly, učiteli kontrolované.
Prví pololetí školního roku 1941/1942 bylo ukončeno dne 28.února. Vysvědčení s datem 28.2.1942 měla býti žákům vydána na předepsaných dvojjazyčných tiskopisech při zadávání úloh v prvním týdnu II. pololetí. Protože předepsané tiskopisy nebyly na naší škole po ruce, byla podle nařízení pana ministra žákům podána ústní zpráva o prospěchu a vysvědčení vydána později. Vyučování na všech školách bylo zahájeno ve středu dne 4.března 1942.
Podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 17.listopadu 1941 se zastavuje vyučování dějepisu, a dějinám literatury. Při vyučování zeměpisu jest probírati jen území Velkoněmecké říše včetně Protektorátu Čechy a Morava bez Gener.Gouvernementu. Učitelé náboženství se omezí jen na látku z oboru věrouky a mravouky. K těmto opatřením vedlo zjištění, že učitelé českých škol, kteří vyučují předmětům, vytvářejícím názor, neposkytují ve své většině postačující jistoty, že svým vyučováním vychovávají žáky k říšské myšlence.
V 1. a 2. post. ročníku jest prováděti vyučování němčině dětskou formou bezprostředního výcviku v hovoru, bez vyučování čtení a psaní. používání mateřského jazyka jest z počátku dovoleno, poznenáhlu jest od jeho používání upouštěti. Žáci mají býti přímým užíváním německé řeči vedeni k tomu, aby myslili bezprostředně německy.
Pro žactvo 5-8 post.roč. počalo v měsíci lednu 1942 vydávat Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu časopis „Wir lernen Deutsch“ Úkolem časopisu jest, aby formou zajímavých a časových článků seznamoval s živou hovorovou němčinou.
Dne 20.dubna slavil Vůdce Velkoněmecké říše své 52. narozeniny. Všechny školy vzpomněly tohoto výročí dne 20.dubna ve zvláštní oslavě. Žactvo se shromáždilo před první vyučovací hodinou ve svátečním obleku v důstojně vyzdobené třídě. Učitelka M.Prášková vyzvedla v proslovu zvláště toto: Význam osobnosti Adolfa Hitlera jako tvůrce Velkoněmecké říše a jako osvoboditele Evropy. Sociální stát. Pracovní místa pro Čechy v celé Říši. nutnost spolupráce celého českého národa na výstavbě nového světa, životního názoru a nového pořádku v Evropě. Náš dík Vůdci za to, že byla naše vlast uchráněna před hrůzami války. Po slavnosti bylo prázdno. Doslovný text proslovu předložila správa školy okr.šk. výboru na vědomost.
Dne 4.června 1942 zemřel Zastupující říšský protektor generál R.Heydrich, podlehnuv atentátu, jenž byl na něho spáchán dne 27.května v Praze. Svou účast nad úmrtím projevilo učitelstvo podpisy kondolenčních listin, vystavených ve dnech 
8.až 10.června v kanceláři okr.šk.výboru v Tišnově. Kondolence byla zdůrazněna podpisy všech ředitelů, správců škol a předsedů místních školních rad s příslušným razítkem. Se zřetelem na podlý vražedný úklad a jím zaviněnou tragickou smrt pana Zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě, SS-Obergruppenfuhrera a generála policie Rainharda Heydricha zaslán ministerstvem školství a národní osvěty ze dne 10.června vážný apel pana ministra školství a národní osvěty na žactvo a učitelstvo. 
Den po projevu před učitelským sborem byl pronesen po prvé vyučovací hodině k žactvu apel, v němž vysloveny tytéž myšlenky, jež obsaženy v řeči pana ministra k učitelskému sboru. Některé hlavní myšlenky: Každý představený v určitém smyslu ručí za své podřízené. Vše závisí od kvality osob tam, kde jde o výchovu mládeže. Za války neexistují žádné úřední hodiny tak dlouho, dokud jsme svou povinnost nesplnili. Každý inspektor, učitel a profesor musí si býti vědom, že je hrobařem českého školství, dopouští li se nejen činů Říši nepřátelských, nýbrž stačí, je li k událostem lhostejný a v říšské myšlence nejen své žáky, nýbrž také své okolí nevychovává. Profesor a učitel musí znát své žáky, jejich rodinné poměry a vlivy, které na tyto žáky působí. Kde jde zřejmě o vliv škodlivý, Říši a národu nebezpečný, je zločinem a žádnou národní ctností, přivírat oči a tím podporovat rozklad v třídě a ve škole. České školy musí být napříště v prvé řadě nositelem říšské myšlenky, profesoři a učitelé jejími apoštoly.
„Dávám na uváženou, že v případě, kdyby toto mé upozornění nesetkalo se s účinkem, jaký čekám, nezastavím se před žádnými ostrými prostředky, abych české školství zbavil elementů, které ohrožují existenci národa a v prvé řadě ovšem existenci českého školství“. Pan ministr doufá, že jeho upozornění postačí a že nebude nucen k přísným opatřením.

-1943-

Dne 5.října vykonali učitelé na škole působící všeobecnou zkoušku z němčiny před okresní komisí v Tišnově. Obstáli. V listopadu byl ve třídě zřízen koutek pro výchovu k říšské myšlence ( Winkel der Erziehung zum Reichsgedanken ). Výchova k říšské myšlence je základní výchovnou ideou v nynější době. Do koutku pro výchovu k říšské myšlence se bude soustřeďovat vše, co bude obrazem i slovem sílit a upevňovat v dětech vědomí příslušnosti k Říši a seznamovat žáky s novým řádem a se zařízeními jež jsou v Říši prováděna.

-1944-

Na školách je prováděna s největší svědomitostí příprava na protileteckou ochranu. Veškeré učitelstvo bylo poučeno o všech otázkách PO, především se zvláštním zřetelem na školu, v třídenním kurse o vánočních prázdninách. Žactvo je v jednotlivých předmětech poučováno.

-1945-

Pro přiblížení se fronty bylo vyučování dne 19.dubna zastaveno. Školu obsadili němečtí vojáci. Stůl a skříně ve třídě i v kabinetě násilím otevřeli a mnoho školních věcí zcizili nebo zničili. Obsazení trvalo do ranních hodin dne 8.května. Pak nastal útěk Němců směrem od Blanska k Tišnovu. Na polích u silnice stříleli němci koně a podpalovali vozy, naložené různým zbožím, zahazovali náboje, helmy, plynové masky atd. Po druhé hodině popoledni nastal úplný klid. O šesté hodině vjela do obce Rudá armáda. Nepřetržitý proud projížděl směrem na Tišnov. Projíždění trvalo několik dní.
Od 20.dubna až do skončení války žila většina obyvatelstva v lese v boudách z chvojí nebo v bunkrech. Naštěstí byly Svinošice ušetřeny bombardování. Žádný dům neutrpěl škody válečnými událostmi, nebyl zmařen žádný lidský život. Přičiněním místního národního výboru byla škola dána do pořádku a připravena k zahájení
Práce ve škole je radostná a intenzivní. Hlavní péče je věnována mateřskému jazyku, vlastivědě, dějepisu a zeměpisu. Je třeba vytvořit, především žactvu ze školy vycházejícímu, pravdivý obraz o naší vlasti a její slavné minulosti i zápase o svobodu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Osvobození
Jsouce vědomi si důležitosti historických událostí, chceme pro příští pokolení zachovati obraz událostí v naší obci. Jelikož není záznamů z let minulých, poněvadž nebyl v obci kronikář, začínáme psát od roku 1945 který se stal mezníkem významným v dějinách našeho národa a taktéž v životě naší obce. Za kronikáře v naší obci jmenován byl František Rytíř, lesní dělník a malozemědělec č. 55.
Osudného dne 15.března 1939 krajina pokryta sněhem brzy ráno vyburcováni žalostnou zprávou , že zaduněly kroky německých fašistů, aby zdupaly naši krásnou vlast. Počínaje tímto dnem nastává kalvárie pro český národ. Nejlepší synové a dcery národa zmírají na popravištích, v plynových komorách koncentračních táborů roztroušených po celé Evropě.
Rok 1945 zdál se nám býti vyvrcholením utrpení Českého národa a to tím více, že okupanté, jak jsme je nazývali, byli nuceni na všech frontách východní i západní k bezhlavému ústupu. Naše největší naděje osvobození byla ze strany východní, neboť odtud bylo nejpravděpodobnější. Proto nejvíce z nás prosedělo s plnou zvědavostí u radiopřijímačů co hlásí Moskva. Také s velikou radostí jsme naslouchali rachotu bombardování Vídně a jiných měst i v Německu americkými a anglickými letouny a tím tušili, že přece jenom konce války přijde. Velikou radost jsme měli z hukotu motorů stříbrných to holubiček ve značné výši lesknoucí se ve svitu slunce ve velkých rojích a říkali jsme: „ letí Tomíci“, američané a angličané.
V těch chvílích obracely se zraky k východu a rty šeptaly modlitbu: „Rudá armádo osvoboditelko naše, ty jediná bojuješ za právo a spravedlnost utiskovaných národů. Jestliže se k nám blížíš kilometrovými kroky, zrychly tyto kroky v tempo šílené a nechť se naše bratrství projeví v sevřené náruči“. Taková byla víra v sovětskou armádu a její neohroženost s moderní výzbrojí dodávanou západními spojenci, kterou tito byli nuceni posílati po moři značnými oklikami před zraky Němců.Tito však ve své bystrosti podle zpráv ministra propagandy Göbelse, miliony tun tohoto výzbroje potopili do hlubin mořských. A jen takto tito obá mocní spojenci byli přece jenom schopni sveřepého nepřítele úplně zničiti.
Tohoto roku bylo zvláště velmi teplé a krásné počasí již počátkem měsíce března. Vědomí, že fronta se blíží značně rychle od východu i západu, snažili se všichni zemědělci zapraviti do polí obilí, vyvézti hnoje, mnoho bramborů zasázeno, ba i značná část řepy. Vše toto uděláno ve snaze, jestliže i přejde přes náš kraj válečná lítice, snad se aspoň něco úrody zachrání pro obživu nejnutnější a nebude třeba býti tolik závislí na výpomoc jiných zemí. 
Po velikém náletu na město Brno k večeru v neděli dne 6.dubna, vyděšení utíkali jsme na Dubovou horu a pozorovali obrovské požáry v městě, výbuchy a vystřelování raketových střel ve formě ozářených vánočních stromků. Na druhý den ráno jsme se vydali do lesa hledati místo kde by snad ta nejtěžší chvíle přečkala. Ve výpravě byli tito občané: Josef Záruba rolník č. 18, František Nečas dělník č.48, František Dobišar rolník č.15, Vladimír Kovář rolník č. 5, Josef Štěpánek rolník č.9, Bedřich Vyskočil č.3. , Klement Sedlák č.10, Jan Svánovský č.8 a Josef Prokop č.51. Výpravu tuto vedl František Rytíř č.55 který všechna místa v lese znal. Za bezpečné místo k usazení nalezeno u trati „Křížová alej“ v místech tzv. „Boučiní“, nad Rytířkou a u „Kamene“ na svahu blíže potoka. 
Jmenovaní hned se chopili práce a nejdříve připravili místo kde umístní krávy a koně. Strop udělán s chvojí a také strany upleteny. Vypadalo to jako veliký kravín. V úterý ráno dne 8.dubna zaplavena byla vesnice maďarským a německým vojskem. Rány střel bylo slyšeti a tu v obavě před blížící se frontou, rychle se nakládalo na připravené vozy všechno to nejnutnější, jako prádlo, šaty, peřiny a jídlo. Zapřahaly se potahy koňské i kravské a jelo se do lesa na připravené místo. Střechy na vozech udělány z prken. Ti kteří neměli potahů a vozů, vezli to nejnutnější na trakařích a nesli na zádech. K jmenovaným se přidalo mnoho jiných občanů a tak vytvořené nové Svinošice.
Také v mnoha jiných místech v lese, jako u „Nezbétky“, „u Trnce“, „u Dubu“, byli ubytováni občané svinošičtí a lipůvští. Všichni pod chvojím a později ve vykopaných krytech, poněvadž byla obava před střelami. Dosti občanů, hlavně mužů zůstalo v obci. V lese se zdrželi občané téměř tři týdny. Nastalo deštivé počasí se sněhem. Dobytek se živil ponejvíce pastvou a trháním trávy, špatné počasí potrvalo až do 9. Května, dne osvobození. Našli se dobří lidé, kteří od svojích krav nadojené mléko, které nespotřebovali darovali těm, kteří neměli, i šebrovským.
Během té doby občas přicházeli i partyzáni a také němečtí vojáci desertéři. Ve vesnici za tu dobu se vystřídalo několikráte německé vojsko a také Vlasovci. Dobytka mnoho nezabavili a také ne jiné potraviny. O život z občanů během té doby nepřišel nikdo. Zemřel pouze Josef Strnad č.21. Chování německých vojáků bylo celkem uspokojivé. Ukázněnost a pečlivá čistota. Až ku konci přišli esesáci kteří svojím vzhledem a chováním budili strach. Tito měli na výložkách umrlčí lebku. Střídání vojska v obci se dělo vždy v noci. 
Ve statku Františka Dobišara č.15 zřízen ve chlévě lazaret, místo prvního ošetření. Ve světnici se prováděly nutné operace takže po skončení války nalezli v hnojništi mimo obvazů i menší části údů z vojáka. Na toto místo několikráte za den vozily raněné, neboť fronta byla v předměstí Brna, v Řečkovicích. Opravdu bolestný byl pohled na tyto ubožáky špinavé od bláta a prachu v krvi zalité.Často pro zablácenou cestu tyto nosili na nosítkách i na zádech ze silnice až na místo. V tomto lazaretu zemřeli tři němečtí vojíni a pochováni na lipůvském hřbitově.
Strana v té době méně zámožných byla chudá. Našlo se dosti zámožných kteří těmto ani dost málo ze svojích přebytků neposkytli. Cennější věci a potraviny byli ve většině domech buď zazděno v nenápadném místě a nebo zakopáno v zemi. Dosti často přicházeli během dne ženy z lesa domů a připravily nejnutnější jídlo. Za tuto dobu svolávali Němci naše občany ku kopání zákopů kolem obce a dvakrát bylo třeba jíti kopati zákopy mezi obce Lipůvku a Lažany.
K večeru 8.května počal ve vojsku v obci ubytovaném jakýsi nečekaný ruch. Počali rychle pálit na ohních dvorků a cest různé spisy a ničení i cenných věcí. Tušili jsme že se něco v armádě velikého děje. Dne 9.května brzy ráno seřadili se vojáci před stavením Klementa Sedláka č.10 a velitel jim pravděpodobně řekl, že armáda kapitulovala. Rychle všechno balili, odhazovali, opět pálili, něco kladli na vozy a uháněli směrem k Lipůvce na Tišnov, ve snaze k západní armádě. 
Za zmínku jistě stojí připomenouti, že ve statku Emericha Bartoše č.19 byl ubytován generální štáb s velitelem zvaným „Krvavý Ferdinand“ který měl v úmyslu ještě poslední dny před kapitulací obklíčiti Brno ze strany od Líšně. Tím, že počali vojáci narychlo opouštěti vesničku, tušili občané že se něco děje, zvláště když od obce Šebrova letem uháněly vozy tažené koňmi, auta bez pohonných látek jedno za druhým ve vleku. Cestou odhazovali různé věci pro ulehčení.
U kapličky zastřelili dva koně ve voze zapřažené ranou z revolveru do spánku a vůz zapálili který nikdo nesměl hasiti. Na našem katastru zastřelili celkem 17 koní. Nejvíce na poli u potůčku pod cihelnou p. Karla Motyčky z Lipůvky. Koně vesměs velmi pěkné, těžké a v dobrém stavu. 
Že osvoboditelé se blíží, poznali jsme z výstřelů děl od Sv. Kateřiny, odkud stříleli na prchající německou armádu, na „Nečky“ u Lipůvky. Střely lítaly nízko nad vesnicí. Dychtivě čekali občané na návsi a horní části obce „Vyhnálově“ na osvoboditele, kteří se objevili od „Luhů“ po Jalovčích a po silnici od Šebrova, zmožení a uprášení. Radosti bylo mnoho i objímání jeden druhého. Bratrské „Nazdar“ a „Ať žije vítězná Rudá armáda“ a jiná vlastenecká hesla zněla ze všech úst po celé obci. Podáváno mléko, chléb, ba i trochu slivovice a různé jiné potraviny. Hned je obec opět po šesti letech v záplavě praporů, které občané pečlivě skrývali před zraky okupantů. Proudy osvoboditelů se valí po silnici z různými zbraněmi a proslavenými tak zvanými „ Stalinovými varhanami“. Také po silnici k myslivně od Lelekovic jdou proudy rumunské armády.
A již druhý den ráno stěhují se občané z lesa veselí z nových Svinošic do starých jak je s oblibou nazývali, ve kterých nebyla válkou poškozena snad ani jedna křidlice na střeše. Sestavuje se revoluční národní výbor na základě prohlášení prezidenta 
Dr. Edvarda Beneše ze dne 3.února 1945. Do tohoto výboru se 11.května přihlašují:
Václav Hrnčíř dělník, Václav Koutný lesní hajný, Alois Šlajch dělník č.56, Ludmila Vařílková choť po řídícím učiteli č.1, Josef Fikes rolník dosavadní starosta obce, Karel Hemzal malíř, Martin Víšek dělník, Bohumil Kolář soustružník a Václav Filka krejčí.
Poněvadž je částečné nebezpečí z přepadení dezertujících německých vojáků sestavuje se strážní oddíl. Pušky a náboje získány odcizením němcům. Velitelem strážního oddílu je Bohumil Šplíchal, nadporučík Československé armády. Ve strážném oddílu jsou vesměs vojíni v záloze. Hlídkuje se ve dne a hlavně v noci, kdy stráže jsou rozmístěny kolem obce a na křižovatkách. Kancelář revolučního národního výboru je u p.Josefa Fikese, kde úřadoval jako starosta obce po celou dobu okupace.
V těchto prvních dnech přichází zpráva, že 16.května projede naší obcí nám všem milý a zasloužilý o naše opět znovuosvobození prezident Dr.Edvard Beneš. Rychle postavena krásná slavobrána na návsi se slovy: „Buďte vítán pane prezidente“ 
a „ Ať žije osvobozené Československo“. Shodou okolností projel však přes Vranov. Veliká většina občanů se příprav na milé uvítání zhostila.
U paní Marie Nečasové č.16 se přechodně ubytoval její bratr Bohdan Císař, který za okupace se přihlásil k Němcům, překroutil si svoje České jméno a měl u ní uskladněno značné množství různých látek a jiného zboží. Mimoto zlato a spoustu peněz. Všechno zlato a peníze odevzdány na Okresní národní výbor v Tišnově. Látky a jiné zboží textilní rozděleno za mírný peníz místním občanům.
Poněvadž revoluční národní výbor je prozatímní a vládním nařízením jsou povoleny čtyři politické strany a sice: komunistická, národně socialistická, sociálně demokratická a lidová, doručují se mužům občanům lístky s výzvou na přihlášení se do některé ze čtyř jmenovaných stran. Po výsledcích zjištěno složení národního výboru takto: tři členi za stranu komunistickou, čtyři za národně socialistickou, dva za sociálně demokratickou a tři za stranu lidovou.
Okupanté velice poškodili a znečistili naši školu, ve které bydleli asi tři týdny.Zásobování masem v obci je špatné a proto jedenkráte týdně se odporáží menší kus hovězího dobytka, neb vepř a rozprodá se občanům. Také potřebná mouka a chléb v těchto dnech, nežli se zařídí správné a plynulé zásobování, se kupuje v Lipůvce, Kuřimi a v Blansku.
Je třeba se zde také alespoň zmíniti o Ervínu Rybákovi pekaři z Lipůvky. Tento si za doby okupace našetřil zásoby mouky a i v těch nejtěžších chvílích, kdy letecky bombardovaná obec Lipůvka pekl tento chléb a potřebným prodával. Radostněji se již pracuje na poli kde se sází zbývající nedosázené před blížící se frontou, brambory, řepa a ostatní plodiny. Opravují se také poškozené cesty i když zatím nouzově, neboť tvoří se plány tyto řádně opraviti kamenem.
Značná část našich dělníků denně dochází do Kuřimi kde houževnatě a vytrvale opravují velmi poškozenou továrnu u vědomí že takto budují svoje a pro sebe. I kulturní život v obci se rozvíjí a oživuje. Upraven Masarykův sad na Dubové. Zasazena nová pamětní deska za původní, která za okupace z nařízení byla zničena s nadpisem „Masarykův sad“. Deska tato odhalena slavnostním způsobem a zúčastnila se téměř celá vesnice. 
Také naše obec pocítila krutost okupantů 18.listopadu 1941 byl na zdejší škole zatčen gestapem řídící učitel Bohumil Vařílek, rodák ze Svatoslavy a umučen 1942 v dubnu v koncentračním táboře Mauthausenu. Za jeho práci je snaha jmenovati jej čestným občanem a zasaditi pamětní desku na zeď zdejší školy. Toto nutí občany spraviti školu a upraviti její blízké okolí. Členové místního národního výboru jdou v tomto snažení příkladem. Vypomáhají i mnozí občané a využívá se každé volné chvíle k práci. 
V měsíci září, první v okolí, odhaluje se pamětní deska se slovy: Zde žil a vyučoval řídící učitel Bohumil Vařílek rodák ze Svatoslavy. Zatčen gestapem 18.11.1942 a umučen v táboře Mauthausenu 10.4.1942. Za účasti jakou dosud Svinošice neprožily sešli se lidé z celého okolí. Mnoho členů okresního národního výboru z Tišnova. Značná část učitelů z okolí a okresu se školním inspektorem p. Králíkem.


Průvod vyšel od stavení Josefa Fikese v nepřehledném počtu. Přítomni také spoluvězni političtí, spisovatel Habřina a František Stejskal z Lipůvky. Čestnou stráž při odhalení měli svinošičtí hasiči a sokoli. Sokol jednota založena v obci v tomto roce. 
Slavnost odhalení zahájil Václav Hrnčíř předseda místního národního výboru. Slavnostní řečníci: Za politické vězně spisovatel Habřina. Za učitele okresní osvětový inspektor Jan Brabec z Tišnova. Za místní národní výbor František Rytíř. Za školu řídící učitel Josef Sedmík. Tento mladý učitel nastoupil na zdejší školu 1.září 1945. Opět rodák ze Svatoslavy.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1948
I malý čin je víc než slova.

Na Nový rok tiskneme si ruce s přáním štěstí, zdraví a pokoje. Snad nikdo z nás netuší, kolik bouří a zmatků nám přinese. V tisku sice se strany navzájem potírají a útočí jedna proti druhé. Snad na venkově v práci a starostech vidíme klid a mír. Až přichází 25.únor a sním převrat ve státě. teď teprve poznáváme, že již začátek byl revolučnější nežli předešlé roky. 
Chvíle tyto zapůsobily na většinu občanů až otřásavě, zvlášť na ty kteří seděli u radiopřijímačů a slyšeli projevy z Prahy, Václavského náměstí kde ku shromážděným dělníkům promluvil předseda vlády Klement Gottwald. Z projevu zřejmo, že se mění zřízení kapitalistické v socialistické. Události tyto mají vliv snad na každého dospělého občana v republice. Jedni se cítí neprávem omezování práv a svobody, zatímco opět někteří vidí ve vedoucí straně komunistické, možnost získání lehce veliké kariéry, uchopení vedoucích míst a tím i bezpracně vyšších finančních prostředků k zabezpečení pohodlného a bezstarostného života.
Jsou rozumní lidé i u nás, kteří z morální povinnosti přechází do tohoto tábora, hlásí se hrdě do strany neboť vidí v tomto zřízení, že bude pracovat pro vyšší úroveň pracujícího člověka. Na tyto lidi se hledí s úctou jako na uvědomělé. Odsuzováni jsou od prospěchářů ti, kteří se nemohli během krátké doby vžíti do situace a smířiti se s událostmi. mnoho se těmto lidem uškodilo nerozvážností.
Rozpuštěna je strana národně-socialistická. Členové odvoláni z místního národního výboru, Václav Hrnčíř jako předseda, Hemzal Karel a Josef Fikes. Také za stranu lidovou, František Dobišar. Tvoří se akční výbory, které mají za úkol udržovati pořádek a vše potřebné zařizovati na obcích i městech. Rozvážný předseda strany ČSK, Alois Šlajch je pověřen utvořiti akční výbor národní fronty z umírněnějších občanů. 
Jmenovaní byli: za stranu ČSK Alois Šlajch, Gustav Nečas. Za sociálně demokratickou, František Přikryl. Za lidovou, Josef Záruba a František Rytíř. Za rozpuštěnou národně-socialistickou, Bohuslav Šauer a František Nečas. Předsedou zvolen Alois Šlajch, místopředsedou Josef Záruba a jednatelem František Rytíř. jmenovaní velmi často se snaží urážeti hroty ostří a řešiti věci spravedlivě. Je dosti bojů proti některým členům jiných stran. Dosavadní, dosti oblíbený předseda MNV Václav Hrnčíř z funkce odvolán a tuto přebírá František Gryc, který asi po týdnu odstupuje a tuto opět přebírá František Nečas. Místopředseda Josef Záruba.
Únorové události posuzované porůznu a také tak i přijímány. U většiny však zůstává vědomí, že dělník má mnohem více práv a možností. Že již nebude nikdy vykořisťovatelů a vykořisťovaných. Bude si lid vládnout ve svém, po svém a pro sebe. Koncem měsíce května konány volby do národního shromáždění. Jednotná kandidátka a bílé lístky. U nás v obci volilo 221 voličů z nichž 179 hlasů pro jednotnou a 33 bílých 
a 9 neplatných.
Rok tento byl na události ve státě velmi bohatý. Již 9.března přichází smutná a bolestná zpráva, že tragicky skončil svůj život vyskočením z okna Černínského paláce v Praze jeden z velkých synů českého národa, ministr zahraničí Jan Masaryk, syn prvního prezidenta T.G.Masaryka, ve věku 61 let. Smutek v národě je značný, vždyť všichni ho měli rádi. 
14.června opět děsivě působí na nitro každého poctivě myslícího člověka zpráva o rezignaci z funkce prezidenta osvoboditele Dr. Edvarda Beneše. Na místo prezidenta nastupuje předseda vlády Klement Gottwald, první dělnický prezident. Lid jemu věří, že povede národ po cestě dobré.
Na den 21.března vyhlášena národní směna u nás velmi dobře pochopena. v rámci akce na zvelebení vesnice odklizena menší zahrádka u školy, upraveno hřiště a zbudována nová cesta do lomu. Členové ČSM upravují a rozšiřují cestu do školy přes Masarykův sad. Zřízená nová pumpa v horní části obce“Vyhnálově“. Upravena studna v Příhoně, zapuštěním cementových rour. Pilně se v obci provádí sběr odpadků. 
Také po stránce kulturní je život u nás dobrý. 6.března vzpomenuto narozenin prezidenta T.G.Masaryka, 9.května třetího výročí osvobození, 27.května 64 narozenin prezidenta Dr. Edvarda Beneše. 6.července upálení Mistra Jana Husa, 28října osvobození, 6.listopadu výročí říjnové revoluce, 23.listopadu narozenin prezidenta Klementa Gottwalda a 21.prosince 69 narozeniny J.W.Stalina. Mimo to ve zdejší škole uspořádána výstava obrazů akademického malíře J.Mánesa. 
Četař Otto Rabas, syn Otty Rabase lesmistra na Vejrazích dostává pochvalný dekret za vzorné konání prezenční služby, který mu na schůzi MNV slavnostním způsobem předává předseda MNV František Nečas za přítomnosti celé rodiny Rabasovy. Tento děkuje a vyslovuje že je hrdý na to sloužiti poctivě a věrně v lidově demokratické armádě. 
Pro místní školu poukázán obnos 32 000 Kčs na opravu a zřízení vodovodu, jakož i žump pro odpad. Z toho vidno, že život na vesnici je dobrý. Přes naší obec počíná jezditi autobus ‚CSD několikráte za den, směr Blansko – Kuřím. Slouží hlavně k dopravě dělníků do továrny TOS ve které se pracuje na tři směny. Mezi mlaty u silnice dvorskými a p.Ladislava Šplíchala postavena sběrna mléka která se vůbec nepoužívá a slouží pro sběr odpadků. Práce je všude plné ruce, ve všech oborech a mzdy dobré. Svědčí to, že vláda je dělníků a rolníků a pracuje k zvýšení životní úrovně všech pracujících. V tomto roce utvořen hasičský okrsek a sice: Sv.Kateřina, Šebrov, Svinošice, Lipůvka, Lažany a Újezd se sídlem v Lipůvce. 
Přesto že tento rok je rokem takřka revolučního dění, pracují i zemědělci vytrvale na polích, vyměňují druhy seťového obilí za účelem zvýšení výnosu i u brambor. Dodávky se požadují rok od roku vyšší. Nákup hospodářských strojů a nářadí se omezuje. Poněvadž doba klade značné požadavky na zemědělce za účelem zvýšení rostlinné i živočišné výroby a udržení styku mezi zemědělci a zemědělským referátem ONV, jsou školeni v okresních městech z každé obce jeden občan tzv. lidový agronom. Z naší obce navržen František Rytíř lesní dělník a malozemědělec. Ve školení se propaguje zakládání jednotných zemědělských družstev a také včasné a řádné obdělávání půdy a dodržování všech agrotechnických termínů. Spolupráce je dobrá.
Domek po manželích Ferdinandu a Adéli Kousalových kteří se odstěhovali k Velkým Losinám přidělen Josefu a Emílii Koutných z č.12 a odhadnuta cena 7 000Kčs. Pole v trati „Dlouhé“ ve výměře asi 2,5 měř. za obnos 8 000 Kčs. Poněvadž se projevuje snaha zvelebiti si obce usnáší se členové MNV a vyhlašují dvacetihodinovou pracovní povinnost pro muže od 15 do 55 roků. Bohužel nenachází tato výzva u valné většiny občanů pochopení. Pracují jednotlivci a i těm tito neteční práci znechucují. Práce tato opět zaměřena ku škole. Odstraněná neplodná zahrádka před školou a tím rozšířeno hřiště pro žáky. Tím také přeložena cesta do lomu, která vedla přes hřiště. Okolo celého školního pozemku postaven nový plot drátěný a k rozšíření zahrady přidáno kus pozemku z Dubové hory.
Sdružení rodičů a přátel školy zakoupilo pro žáky 30 židliček a 15 stolků z ohýbaných trubek za obnos 15 000 Kčs, z peněz získaných s pořádaných podniků.
Jistěže za zmínku stojí napsati pro časy budoucí kterak se prvé dny měsíce července náš národ opájel radostí a zároveň pýchou a hrdostí ukázal před celým světem svoji zdatnost na XI. všesokolském sletě. Sokolstvo ukázalo svoji práci pro národ veškerý. Na sletě značná účast slovanských národů i jiných. Také z naší obce mnoho občanů se zúčastnilo sletu, ba i jako cvičící dorostenci, dorostenky, ženy a muži. Bohužel dny sletové v Praze byly vesměs deštivé. K těmto radostem ozval se osudný měsíc září pro národ český. V pátek dne 3.září v 18:10 hod. zemřel prezident Osvoboditel Dr. Edvard Beneš, vyčerpán prací pro národ veškerý podlehl své nemoci . 8.září doprovázen národem na poslední cestě z Prahy a pohřben do rodinné hrobky v zahradě své vily v Sezimově Ústí.
V tomto roce postaven na návsi u zahrádky Klementa Sedláka za kapličkou trvalý vánoční strom „Duglaska“ který přivezen z revíru Svinošice nad Šebrovem zvané“Kužkách“. V polovině měsíce prosince rozsvícen elektrickými žárovkami s velmi pěknou vánoční oslavou kterou s dětmi připravil řídící učitel Josef Sedmík. Žáci zpívali vánoční písně, koledy a přednášeli básně. Sešlo se i mnoho občanů ve snaze radovati a veseliti se u stromu s dětmi. Proslov u stromu o původu vůbec stavění a krášlení vánočních stromků ve světě i nyní u nás sázení jich promluvil František Rytíř. Ve svém proslovu se zaměřil na hlavní původ u nás zavedený spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem z Bílovic nad Svitavou, nalezením odhozeného dítěte v lese.

Narození: Štěpánkova Jarka, Motyčkova Marie, Antonovičova Marta, Báborova Růžena, Šplíchal Vladimír, Dvořák Jaroslav, Šlajch Josef a Stloukalova Zdenka.

Zemřel: Štěpánkova Austázie, Šauer František, Šaumanova Marie, Buchtova Marie a Kolářova Josefa.


 

úřední e-deska

územní plán obce Svinošice

800 let - kalendář akcí

kronika

naše akce

Svinošické koule 2016

Svinošické kuličky 2016

Hody 2016

Dětský den

Ostatky 2016

Maškarní ples 2016

Vypouštění balónků 2015 - Posíláme přání Ježíškovi

Vítání občánků 2

Svinošické kuličky
a koule 2015

Hody 2015

Vítání občánků 2015

Ostatky 2015

Svinošické koule 2014

Svinošické kuličky 2014

Hody 2014

Ostatky 2014

Hody 2013

Vítání občánků

Ostatky 2013

Dětský maškarní karneval

Svinošické koule

Svinošické kuličky

Krojované hody

Dětský maškarní karneval

Ostatky 2012

Svinošické koule

Svinošické kuličky